Osmý den

 7.3.09 Hikkaduwa, Hotel Amaya Reef

Dnešní noc měla být klidná. Ráno jsme už nikam nespěchali, krom na snídani :o) Opak byl pravdou. Malá obava z druhého útoku vlny Tsunami asi dřímala v každém z nás. Jirka to asi tak nevnímal. Spal hezky tvrdě, jak jinak. Ale já malý plašan měla divný pocit. Pořád mě budilo rozbouřené moře, které se tříštilo o útes schovaný na dně oceánu hned před hotelem. To způsobovalo, že se moře mnohdy neuklidnilo ani přes noc. Hotel jsme měli skutečně hned u moře a pokoj s balkonem s výhledem na něj. Můj strach nebyl nijak velký, ale občas to se mnou v noci škublo. Nad ránem jsem si vytáhla závěsy, abych mohla rovnou z postele pozorovat moře a potažmo dění v hotelové minizahrádce. Vyrazili jsme na naši první snídani a doufali, že s variantou "vajíčka, vajíčka nebo vajíčka" jsme se nadobro rozloučili. Opravu vše bylo připravené v nerezových nádobách a pěkně jsme se  nacpali. U moře jsme se náhodou potkali s jedním mladým párem z ČR. Tak trošku nám předali rady a zkušenosti. Upozornili nás na onen útes ve vodě. Nejen že nám znemožnil koupání, ale ještě byl pokrytý kobercem utvořený z ježků. Při pohledu na obrovské vlny, útes a ježky ze mě vyhrkla věta, no prima...skoro jako v Chorvatsku!! Ale hned na to jsme zjistili, že obrovskou útěchou za tyto malé nedostatky nám bude nádherná podívaná na želvy, které připlouvali k útesu a při každém nadechnutí jsme je mohli vidět. Byla to nádherná podívaná a tato činnost nám dokázala zkrátit i hodiny přes den. Další rada našich krajanů byla, abychom se vůbec neopalovali na přímém slunci. Moc se mi to nelíbilo, ale poslechli jsme je. A vyplatilo se. Zabrali jsme lehátka pod stromem a za celý den krom pozorování želviček jsme od tud nevylezli. Trošku se odpoledne i zamračilo. Ovšem večer nastalo rozčarování, že se Jirka spálil, ve stínu!! pod stromem!! když bylo pod mrakem!! a ještě namazaný faktorem UV 25!! No ještě, že jsem na sluníčko nešli. Nevím jak bychom vypadali - ale tuším. Přátelé z ČR byli značně spálení a několikrát sloupaní.

Celodenní program byl válet se, válet se, válet, drinky, křížovka, želvičky, oběd, drinky, želvičky, válet se, fotit, večeře, drinky.....fakt nehorázná DŘINA!! Už odpoledne mě to začalo trošku nudit. Prostě nejsme takoví peciválové a tak jsem si vzala k ruce mého přítele knižního průvodce a začala studovat, co je v okolí zajímavého, abychom tam druhý den vyrazili a něco ještě poznali. Otlačený Jirka změnu také uvítal. Večer už jsme jen vyrazili pohledat nějaký ten internet a provedli vysílání do Čech přes Skype. Online byla Lucka s bráchou. Ujistili jsme je, že je vše v pořádku, že se máme dobře a že značná vlhkost způsobuje značné kudrnatění mých vlasů.

P.S. - Dámy, natáčky nechejte skutečně klidně doma!!!! Na Srí Lance to zařídí příroda :o))