Říp, Račický kanál-brusle
4. 4. 2009 Ráno nás z postele vytáhlo sluníčko. Bylo jasné, že nebudeme tvrdnout doma a musíme někam ven. Byla jsem určena jako vedoucí dne. Trošku mi trvalo než jsem vymyslela kam vyrazit a co všechno bychom mohli navštívit. Nakonec toho bylo tolik, že jsem nevěděla, zda nám jedno odpoledne bude stačit. Moc jsme chtěli jet na brusle. Měli jsme zjištěno, že existuje Račický kanál, podél kterého je nádherná bruslařská dráha. Krom toho je to nedaleko Hory Říp. To byl náš cíl cesty. Jenže jsem ještě před odjezdem nastudovala jisté „drobné fakultativní výlety v okolí“. Konečná fáze výletu byla tedy nakonec trošku jiná.
Odjezd z domu v 11:15, oběd na výjezdu z Prahy v Ikey na Černém mostě. Pak po dálnici D8 směrem na Teplice, sjezd na Mělník a kousek za ním jsou malé vesničky Liběchov – Želízy – Tupadla. Původně jsem myslela, že to bude takový 12ti kilometrový okruh. Ale bohužel to nešlo. Takže spíše útržkovitě jsme šli pěšky ke skalním útvarům, do kterých tesal Václav Levý (tady se učil, nakonec je tvůrcem děl v chrámu sv. Víta). Největší jsou tzv. Čertovy hlavy – dvě obludné hlavy vytesané v pískovci cca 10m vysoké a téměř 200 let staré. Do další skály u Tupadel vytesal devítimetrového hada (Had-už není tolik vidět, jak na něj každý leze, tak je takový ošlapaný). Jako poslední jsme viděli Harfenici. Skála s 5ti hlavami, s ženou držící v ruce harfu (také nebyla téměř vidět) a vytesaný zdobený vstup do skály. Vzhledem k tomu, že nás trošku tlačil čas a já toho chtěla ještě hooodně stihnout, tak jsme poznávání děl Václava Levého ukončili a vyrazili směrem do Račic. Zde je opravdu krásný umělý 2km dlouhý veslařský kanál. Kolem něj je úžasně hladká, široká a 5km dlouhá asfaltka, naprosto úžasná pro brusle. Takže brusle šup na nohy a dali si alespoň dvě kolečka tedy 10km. Vzhledem k tomu, že už bylo 16:30 tak jsme museli trošku máknout. První kolo jsme jeli jen 7 min. Vždyť nás čekala ještě prohlídka města Roudnice nad Labem- zámek, Hláska, náměstí, návštěva rozhledny, ale hlavně ještě zdolat výstup na Říp!!
Trošku se nám připozdilo, ale díky tomu, že po celý den i přes krásné počasí byl opar, věděli jsme, že nám krásný výhled do dálky neuteče. Takže jsme v sobě sebrali poslední síly po tak perném dni a v 18:45 vyrazili od paty hory vzhůru. Stihli jsme krásný západ slunce a prohlédli si zvenčí rotundu sv. Jiří. U pana kastelána jsme si ještě vyškemrali razítko i když už bylo zavřeno. Po západu sluníčka už jsme nasedli do Žabky a zamířili zpět do Prahy. Jako odměnou za takovou fyzickou námahu nám byla večeře u nás na Libuši v restauraci Ve mlýně. Krásně vyvětraní, plni nových dojmů a pěkně napapaní jsme jeli domů do postýlky.
Co nás po cestě pobavilo? Tak například paní v lese která na svou procházku vzala vyvětrat na rameni svého papouška – fakt síla, pořád jsem hledala nějaké vodítko nebo tak něco – ale nic! Divné, že jí neuletěl, možná nemohl létat. Jinak si to nedovedu vysvětlit.
A pak Jirka, který si při svačince přisedl v trávě berušku. Pak ji objevil, dal na prstík a chtěl aby létala. S naprostým údivem konstatoval, že asi nepoletí, že je divná, že má nějaké pomačkané krovky – no není divu Jířo, přisednout mě v lese skoro devadesát kilo, taky bych byla trošku pomačkaná :o))
