Sedmý den

6.3.09 Embilipitiya - Dickwella-Galle-Hikkaduwa

Týdenní poznávací okruh kolem ostrova se nám přiblížil ke konci a nám se ani moc k moři nechtělo. Na dusno, vedro a zápach z rybáren se po krásných horách jen těžko zvykalo. Ale první pohled na azurové moře nás zase pozitivně naladil. Projeli jsme pobřežní města Dickwelle, Welligama, Unawatuna a Galle, kde jsme prošli pevnost vystavěnou Holanďany. Dosud pevnost funguje jako město v městě. V Galle je jeden ze dvou majáků na Srí Lance. (Ten druhý je v Kolombu.) Nakonec jsme dorazili až do Hikkaduwy, kde jsme se museli rozloučit s řidičem panem Ranjitem a s milým průvodcem Fernandem.

Chvíli nám trvalo si zvyknout, že nemusíme ráno vstávat, že nás netlačí čas a že nám začal týden válečků u moře. Najednou byly dny trošku prázdné oproti minulému týdnu, na který budeme asi ještě dlouho vzpomínat. Bylo to krásné, zajímavé, pro nás ve většině případech vše nové a mnohdy neskutečné. Takže plni dojmů a zážitků si bereme klíče od pokoje č. 218, znovu se loučíme s Fernandem a k mé naprosté spokojenosti mi dává své číslo na mobil pro případ, že bychom měli nějaké potíže. Stejně jako panu řidiči dáváme Fernandovi tips (spropitné) on jako jediný nám peníze vrací s tím ať si je užijeme a že pokud budeme chtít, ať za ním přijedeme do Kolomba, kde pracuje. Nechápala jsem to gesto. Z té spousty peněz, které jsme rozdali, byl on jediný, komu bych ty peníze skutečně ráda dala, protože si je zasloužil. Dost si s námi zkusil. Trávil s námi dlouhé večery povídám o tom, jak se na Cejlonu žije. Naše nekončící otázky mu musely určitě chvilkami (nebo pořád???) lézt krkem. Když jsem se ho zeptala, proč si ty peníze nevzal, odpověděl: "Slušní lidé si spropitné neberou." Tak si udělejte svůj názor....