Ráno v 6:00 mi drnčel budík, ale nevstávala jsem, protože ještě nevstalo ani sluníčko. Ještě před snídaní v 6:30 jsme vyrazili hledat trhačky čaje do plantáží za hotelem. Bylo krásné ráno. Ticho, čistý horský vzduch, sluníčko, rosa, nádherně svěží zelená barva čerstvých čajových výhonků. Ale bohužel jsme neměli úspěch. Nikde nikdo!! Asi jsem opravu vstala jen já a Jirka. Až něco před osnou ráno začali běhat mezi řádky školáci. Všichni měli školní uniformy a nás opět nepřehlédli a hned začali škemrat peníze. I když viděli, že jim žádné peníze nedáváme, nevzdávali to a přešli rovnou k naturáliím. Nejvíce pochtívali propisky. Já měla jen jednu a měla jsem v plánu poslat nějaký ten pohled domů. Takže kluci jedni čiperní neuspěli. (Co by taky dělalo 20 dětí s jednou propiskou, že? :o))
Po cestě jsme potkali ve značném poklusu Jirku Kolbabu. Hledal stejně jako my nějaké ty trhačky. Ušetřili jsme mu cestu a řekli, že tu žádné široko daleko nezahlédne. Vyfotil si stejně jako my děti (asi tedy lépe!!), čajové keře a utíkal zpět, protože odjížděli dříve než my. Tam jsme se rozloučili. Nás čekalo ještě poznávání jihu Srí Lanky a oni už mířili zpět ke Kolombu.
Po snídani opět ve stylu "vajíčka, vajíčka nebo vajíčka??" jsme opustili oblasti čistého vzduchu, hor a smaragdově zelených čajových keřů a začali opět klesat do nížin. Až tak v 1500 m.n.m. jsme konečně narazili na trhače čaje - muže! Opět za úplatu jsme si mohli udělat pár snímků a pán ochotně pózoval :o) Pak už jsme jen klesali až to tzv. suché oblasti. Asi po dvou hodinách jízdy jsme vystoupili z auta v naprosto jiných klimatických podmínkách. Z příjemných vlhkých 20 oC jsme vklouzli do vyprahlých 40 oC - ŠOK!!! Zastavili jsme u stánku s ovocem a zeleninou. Nakoupili banány a jeli do n.p. Uda Walawe, kde na 74 ha je asi 750 ks divokých slonů, krokodýli, jeleni, buvoli, gepardi, šakali, pávi, divoká prasata, orli a obrovské množství ptáků. Najali jsme si jeep s řidičem asi na dvouhodinovou projížďku. Nejblíže jsme měli stádo slonů tak na 4 metry od auta. Byli nádherní a rozdíl mezi slony z útulku v Pinnawella a tady byl vidět na první pohled. Pak už jsme viděli jen buvoli, pávi, krokodýli, orli, tukana, stádo jelenů a různé ptáčky. Na víc zvířat jsme neměli štěstí. Skoro za tmy jsme přesedali zpět k panu Ranjitovi a jeli do městečka Embilipitiya, kde jsme trávili poslední večer a noc společně s našim báječných průvodcem Fernandem.
